MUDr. Zbyněk Pozdíšek - sportovní testy
  úvod  |  služby  |  ceník  |  objednávání  |  kontakt  |  tel. 777 081 906
Anaerobní laktátový systém – výkon a kapacita

Anaerobní spalování glukosy se odehrává po stejných metabolických cestách, jako aerobní, rozdíl je v tom, že končí "předčasně", tedy energetický potenciál glukosy je využit jen z malé části a to, co zůstane (chemicky jde o pyruvát, tedy sůl kyseliny pyrohroznové), obsahuje potenciálně ještě dost energie, ta však není v daném okamžiku využita.

Anaerobní spalování se uplatňuje v situacích, kdy rychlost rozkladu glukózy převyšuje kapacitu mitochondrií, což jsou "buněčná kamna", v kterých se výše zmíněný pyruvát spálí až na oxid uhličitý a vodu. To se děje například při zahájení cvičení, kdy tato kamna nejsou ještě dostatečně „zahřátá“, nebo při úsilí nad anaerobním prahem, kdy už jsou zahlcená a začínají se dusit.

Anaerobní spalování se sice chová vysoce neefektivně, z molekuly glukózy uvolní třináctkrát méně energie v porovnání s aerobním (tedy spalováním v mitochondriích), avšak jeho výkon je podstatně vyšší. Výkon je tedy dán množstvím energie, která může být za jednotku času uvolněna.

Okamžikem, kdy se anaerobní spalování začíná v organismu ve větší míře uplatňovat, je anaerobní práh. Jeho stanovení má význam nejen tréninkový, souvisí i se schopností podávat aerobní výkon, neboť úroveň anaerobního prahu je spjata s úspěchem ve vytrvalostním sportu více než hodnota VO2max, navíc je tréninkem lépe ovlivnitelný než právě VO2max.

Anaerobní kapacita je dána dobou, po kterou může být podáván výkon, jehož intenzita je výrazně nad anaerobním prahem. Je dána nejen zásobou paliva, tedy glykogenu, ale i schopností organismu vyrovnat se s narůstajícím zakyselením, které jde ruku v ruce s aktivací anaerobního spalování, a se souvisejícími změnami nervosvalové koordinace. Je do velké míry dána geneticky, zastoupením pomalých a rychlých svalových vláken. Projevuje se tak, že po vyčerpání této kapacity je tělo nuceno snižovat výkon. Jako příklad si představme cyklistu, jehož anaerobní práh je 250 W. Bude-li tento borec udržovat výkon 290 W (čemuž odpovídá dle vyšetření jeho laktátové křivky např. 185 tepů/min), dojde po určité době, jejíž délka závisí právě na jeho anaerobní kapacitě, k tomu, že udržování výkonu 290W bude doprovázeno postupným nárůstem tepové frekvence až blízko k maximálním hodnotám. Naopak, bude-li chtít udržet tepovou frekvenci 185 tepů/min, bude muset postupně snižovat výkon, a to rozhodně až pod anaerobní práh. To, že tepová frekvence bude setrvávat na hodnotách kolem 185 tepů/min i přes snižující se výkon, souvisí s tím, že musí být hrazen "kyslíkový dluh", který vzniká právě při anaerobním spalování glukózy na laktát. Mimochodem, v tomto případě bude k hrazení kyslíkového dluhu využito i aerobní spalování takto nahromaděného laktátu, což bude možné při snížení intenzity zátěže.

Právě sprinteři s vysokým podílem rychlých svalových vláken (i více než 80%) mají anaerobní schopnosti lépe vyvinuty než rození vytrvalci, u nichž je geneticky poměr svalových vláken obrácený.

Anaerobní výkon je mnohem méně ovlivnitelný tréninkem v porovnání s aerobním výkonem. Vytrvalci "od přírody" se jen těžko stanou sprintery, rození sprinteři mohou své vytrvalostní schopnosti zlepšovat, avšak lze očekávat, že takovýto trénink se s největší pravděpodobností negativně odrazí na rychlostních schopnostech.

Trénink zaměřený na rozvoj anaerobního výkonu a kapacity se liší. V případě zaměření na rozvoj výkonu jsou intervaly zatížení kratší, intenzita je vyšší, odpočinek je delší a méně aktivní (záleží ale na cíli průpravy, tj. adaptace na práci ve vysoké acidóze versus maximalizace objemu této průpravy), zatímco pro rozvoj kapacity slouží delší intervaly o něco nižší intenzity, odpočinek je kratší a více aktivní (na vyšším procentu VO2max). Takovéto laktátové tréninky jsou náročné na regeneraci, při odpočinku je nutné zajistit dostatečný přísun sacharidů a antioxidantů. Obecně řečeno, neměly by být až na specifické situace zařazovány častěji než dvakrát týdně (závisí na fázi sezóny,v závodním období situace zcela odlišná). Systematický laktátový trénink není vhodný pro děti před pubertou. Přílišná horlivost především u začátečníků často končí přepětím,v horším případě i syndromem přetrénování. Nutno podotknout, že ve vytrvalostních sportech se předpokládá, že takovémuto tréninku předchází systematický rozvoj obecné základní vytrvalosti, která z tréninkového plánu samozřejmě úplně nemizí ani v období, kdy laktátový trénink graduje.
 
 
 
   
SEMINÁŘE

Články
Jak na test


MÁM DOTAZ

AKTUÁLNĚ
Od 1.9.2014 je platný nový ceník....zde


Přihlášky na vysokou školu nepotvrzujeme!






Copyright © MUDr. Zbyněk Pozdíšek 2007-2012. Psychologie sportu - MUDr. Ladislav Polách